Poslední příspěvek – tentokrát od jedné z Panenek

Můj let do Panenek a zase zpět.
Existenci jakéhosi mateřského centra Plzeňské panenky jsem registrovala již dávno. V kostele jsem si brávala Věstník. Ovšem proč číst rubriku o mateřském centru, když nemáte děti, snad jen mlhavou představu že i na vás jednou dojde. Zanedlouho jsem začala kolem centra každý den chodit do práce a zpět domů. Já oblečena v solidní oděv, obuv i výraz ve tváři. Ženy, která vycházela z centra, nebyly vůbec seriozní. Zato byly usměvavé, vtipné a kolem nich se jen hemžilo. Raději jsem si držela odstup. A tik tak tik tak…i na mne došlo. Jestli vám zkušení říkají, že s narozením dětí se váš svět obrátí vzhůru nohama, tak to není úplná pravda. Nejen že se obrátí vzůru nohama, ale ještě se prohodí všechny světové strany. Co platilo dříve, neplatí. Co fungovalo, najednou drhne. Máte se cítít úžasně, tak proč se tak člověk většinu času necítí? Může to ve vás vyvolat zmatek, smutek či dokonce paniku. Já si prošla vším. Pak zazvonila v Panenkách. To byl můj den D. Síla společenství žen a dětí mne ohromila.
V Panenkách jsem toho hodně prožila, prozpívala, protančila, propovídala, mnoho jsem se dozvěděla. O vaření, o výchově, o Starém zákonu. Naučila jsem se další vtipnou sloku k písni Pec nám spadla, už vím, že v konfliktu se nevychovává, a taky že Bůh by mi nikdy nenaložil víc, než mohu unést. Díky Panenkám mám v telefonu kontakty nejen pracovní, ale i ty vzácnější – přátelské. Díky Panenkám mám o něco víc vrásek od smíchu, ale zase vím, čím je zaručeně vyzmizíkuju. Nachvíli. :-)
Díky Panenkám mi plně ‚docvaklo‘, že to, co žiju právě teď a právě tady, JE tím nejlepším a nejkrásnějším obdobím v mém životě.
To byl a je můj svět s Panenkami.

Panenky, děkuji Vám za tisíc a jedno obdarování, kterého se mi vaším prostřednictvím dostalo.

Markéta Pelcová